CYKLISTÉ-VOZÍČKÁŘI UŽ VĚDÍ JAK CHUTNAJÍ VYSOKÉ TATRY

Frýdek-Místek, Poprad Cyklistický tým vozíčkářů ze Sportovního klubu vozíčkářů Frýdek-Místek se na sklonku měsíce Července účastnil závodu Okolo Vysokých Tater. Handbikeři ,spolu se svým slovenským kolegou Lacou Bočkorem, směřovali všechny síly k úspěchu v tomto závodě. Závod je především měřením sil jen „chodících“ cyklistů. Nicméně pro naše sedící cyklisty to byla nová výzva, kterou jim slovenští pořadatelé dovolili uskutečnit. Datum 29. července 2006 se vepíše do historie sportovních úspěchů klubu vozíčkářů z Frýdku-Místku. Již od zimních měsíců se připravovali cyklisté-vozíčkáři na svou hlavní akci letní sezóny – závod Okolo Vysokých Tater. Není to typický závod pro cyklisty-vozíčkáře, ale členové klubu se občas uchylují k netypickým sportovním výkonům – netypickým mezi vozíčkáři. MUŠKETÝŘI ČESKOSLOVENSKÉHO HANDBIKU „ Chtěli jsme hlavně být prvními vozíčkáři, kteří zajedou tuto trať, ale účast měla i společenský dopad – propagaci tohoto sportu zdravotně hendikepovaných, na jejímž konci bude vybudování cyklistického centra pro ZTP děti a mládež“ potvrdil manažer týmu Radek Krupa Tým handbikerů (cyklistů-vozíčkářů) se skládal z členů frýdecko-místeckého klubu Milana Kupčáka (Frenštát p.Radh.), Oldřicha Němce(Lubojaty), Petra Hrabicy (Václavovice), Radka Krupy (Kunčičky u Bašky) a slovenského závodníka Laca Bočkora (Lopej). Z původní pětice handbikerů vypadl, pro delší zdravotní problémy, nejlepší cyklista českého zastoupení týmu Milan Kupčák. A tak se zcela změnily původní plány o dosažení cíle v časovém limitu do 10 hodin. Bohužel tomu nepomohla, ani stále se zlepšující forma Petra Hrabici, který podle výsledků z roku 2005 byl původně považován za náhradníka týmu. Limit tedy tým handbikerů posunul na hranici 12 hodin. Manažer týmu k tomu poznamenává: „Současní členové našeho cyklistického týmu sice tvrdě trénují a sporadicky se účastní různých závodů mezi cyklisty-vozíčkáři. Ovšem větší radost, než zápolení se stejně postiženými kolegy, mají z překonávání cílů, které doposud nikdo nepokořil. Je to dáno i tím, že všichni členové týmu trénují po své práci a datum jejich narození také není z těch úplně mladších. Věkový průměr týmu je 44 let. Proto spíše raději provokujeme atypickými výkony a snažíme se o větší propagaci cyklistiky vozíčkářů mezi veřejností i zdravotně handicapovanými zájemci“. ZÁVOD OKOLO VYSOKÝCH TATER BYLA KRÁSNÁ, ALE NÁROČNÁ ZKUŠENOST Mnohým se může zdát trať 212 km, zdolaná čtyřmi handbikery, za příliš nicotný sportovní výkon. Ale na této délce musel tým zdolat celkem 2550 metrů převýšení. Trať byla zdolána najednou – štafetově a každý vozíčkář samozřejmě potřebuje pomoc od technické podpory týmu. A tak bylo velice náročné zvládnout logistiku přepravy 4 vozíčkářů s koly, včetně 9 osob doprovodného týmu. Celou organizaci logistiky měl na starosti právě Milan Kupčák, který chtěl alespoň takto kamarádům pomoci. Tým vyrazil na trať již v 6.00 hodin, aby stačil do cíle dorazit do 18.00 hodiny, kterou organizátor ustanovil jako časový horizont klasifikaci zpozdivších se závodníků. Počasí bylo nádherně letní, což se později ukázalo jako zásadní plus pro konečný úspěch. Nálada v týmu byla výborná i přes určitý stupeň nervozity, z toho co je vše čeká na trati, co si přesně mají představit pod pojmem 2550 m převýšení. Ze Starého Smokovce startovali všichni společně, nejen pro nemalý počet přítomných fotografů, ale především pro zahřátí svalů u všech účastníků. První převýšení na Štrbské pleso již zdolával osamocený slovenský člen týmu Laco Bočkor, který měl poté za úkol zvládnout i 36 km sjezd k Liptovskému Hrádku. Dalších 60 km k nejnáročnější části trati – výjezdu na Kvačianské sedlo, probíhalo ve znamení mírných terénních vln, vystřídání všech členů týmu, slunečného počasí a mírného neklidu v očekávání stoupání na sedlo. KVAČIANSKÉ SEDLO – SMRTÍCÍ STOUPÁNÍ Kvačianské sedlo – na asi 8 kilometrovém úseku bylo nutno zdolat 580m převýšení – velmi prudké stoupání. Zde si celý doprovodný tým osvojil bleskové výměny závodníků, kteří se střídali max. po 1 km úsecích. Časté střídání v kopcích mělo zamezit předčasné únavě závodníků a nadměrné časové ztrátě. Čas, který tým ztrácel stoupáním do velkých převýšení, se pak snažil dohánět riskantními sjezdy právě Laco Bočkor, který měl k tomuto účelu na handbiku namontován převodník s 56 zuby. Sjezdů si užil Laco dosytnosti, nicméně i ostatní členové týmu si vybrali svůj kopeček, který otestoval hladinu adrenalinu v krvi. Rychlost při těchto sjezdech přesahuje 70km hranici. Dalším zatížením pro celý tým bylo převýšení ze Zakopaného k hraničnímu přechodu v Lysé Poľaně . Tým překonával převýšení 300m na, zdánlivě nekonečném úseku, v délce 15 km. Zbývalo již poslední větší stoupání a 15 kilometrový sjezd, který si tentokrát vychutnal a odpracoval Oldřich Němec. DOPROVODNÝ TÝM Tým pomocníků si zaslouží obdiv srovnatelný s cyklisty. Každý cyklista-vozíčkář měl k pomoci jednu osobu. Dalšími členy doprovodného týmu byli masérka, řidič a servisní technik, který taktéž musel zvládnout i řízení druhého zabezpečovacího mikrobusu . Následnou medializaci zajišťoval fotograf, mající mnohdy v ruce i kameru. V cíli byli šťastni nejen závodníci, ale i právě tento tým. Být připraven kdykoliv pomoci po celých 12 hodin bylo velmi vyčerpávající. A tak od nás cyklistů patří Milanům, Martinovi, Mileně, Tomášovi, Peterovi, Janě s Petrem , Ondrovi, Láďovi a Lišákovi velké, mohutné, skupinové: DĚKUJEME !!! CÍL V POPRADĚ POD VODOU Počasí je v regionu Vysokých Tater velmi proměnlivé a vrtkavé. Proto jsme děkovali neznámé síle za nádherný sluneční den. Až později jsme se přesvědčili, že vody jsme si měli taky užít dosti. Za městečkem Ždiar, byla celá osádka dvou dodávek natěšena, že cíl je již skoro na dohled. Stačilo již mírně vystoupat do Tatranské Lomnice a začít se připravovat na spojení celého týmu ve Starém Smokovci a společném dojezdu do cíle. Ve Smokovci, při čekání na Laca (z celkové délky tratě odejel skoro 80 km) bylo zřejmé, že vodě tento den cyklisté neuniknou. Zbytek týmu sledoval jak se nad Popradem již blýská. Provazy vody, provázející správnou letní bouřku, byly velmi dobře viditelné. Co členové týmu tušili, se stalo skutečností. Posledních 10km sjezdu a dojezdu do cíle v podtatranském, jinak nádherném městě Poprad, probíhal za bičování vody. Proud prudkého lijáku doplňovalo stříkání směsi vody a štěrku od kol. Umytí, se štěrkem v očích a mezi zuby, dorazil unavený tým do cíle za 11 hod. 20 minut. Rukavice budiž hozena…. Radomír Krupa, SKV Frýdek-Místek www.skvfm.com Za úspěch v Tatrách děkujeme společnostem: JUMPSPORT, ATEX SPORTSWEAR, EKOFAS, HAVEL FAMILY, FERRIT, TUFO, Pivovar RADEGAST !!!!