Drakiáda…

Co mám já ve školce ráda, když je naše Drakiáda. To co mám ve školce rád, když na Drakiádě vyletí můj drak až do oblak. A když vítr nefičí, zakřičíme mu do uší: „Dráčku, dráčku, vyleť výš!“ Jak vlaštovka na obloze píše, nakresli on samé kličky, zazpíváme mu písničky. Zamává on fáborky, vrátíme se do školky. A náš dráček papíráček, létá dál než modrý mráček. První říjnovou středu se sešli u mateřské školy Mateřídouška děti a rodiče s dráčky a vydali se směrem do Starého Města. Cesta vedla po cyklistické stezce, kde jsme obdivovali krásy podzimní přírody a těšili se z paprsků podzimního sluníčka. Když jsme dorazili na místo, začala taktická příprava, jak vyzrát na dráčka, aby dokázal vzlétnout, když zrovna vítr odpočíval. Po poli se proběhy nejen děti, také maminky i tatínkové. Kdo vyzrál na dráčka nejvíce? No přece všichni, kteří ho přišli pouštět.