Když mi to tam začalo padat, zvedl jsem si sebevědomí, tvrdí Dalibor Mynář

Trenér Aleš Chrastina mu na palubovce dává čím dál více prostoru. A vytáhlý hráč mu jeho důvěru splácí zlepšujícími se výkony. Dobře si vedl i v posledním extraligovém klání, v němž naši hráči porazili Brno poměrem 27:22. Mynář k této výhře přispěl šesti přesnými trefami. O tom, že si věří, svědčí fakt, že si jednou vzal míč i při sedmimetrovém hodu. A ten chladnokrevně proměnil.

Dalibore, v prvním poločase jste vedli už 8:2, ale pak i o gól prohrávali, nakonec jste ho vyhráli o pět gólů. Ve druhé půli však Brno znovu dokázalo dotahovat váš náskok, nakonec jste ale vyhráli o pět branek. Čím si vysvětlujete, že jste vždycky dali hostům šanci dostat se na dostřel?
Myslím, že jsme byli celou dobu lepším týmem. Když Brno začalo dotahovat v prvním poločase, tak vyloženě po našich chybách, kdy jsme neproměňovali šance. A stejně tak tomu bylo po změně stran, kdy jsme se zbláznili. Stříleli jsme z dálky z nepřipravených pozic. Netrefovali jsme branku. Bavlnka tam měl i několik zákroků. Nakonec jsme ale ukázali, že jsme byli lepší a zápas jsme dokázali dotáhnout do vítězného konce.

Dneska jste se na vítězství podíleli šesti brankami, takže jste trenérovi splatil jeho důvěru. Co říkáte tomu, že dostáváte čím dál více prostoru na palubovce?
Jsem za to moc rád. Pracuju na sobě a cítím, že je to čím dál lepší. Pravidelně hraju i za béčko, takže si nemůžu stěžovat, že by mi chyběla herní praxe. Střídáme se se Sebošem Strackem. Je jenom dobře, že nám to teď oběma jde. Většinou začíná on, ale hrajeme každý přibližně stejně. Jsme kamarádi, tým. Takto by to mělo fungovat.

Zmínil jste, že nastupujete také za béčko, které hraje třetí nejvyšší soutěž. Můžete ji porovnat s extraligou?
Je to úplně něco jiného. Tamní zápasy rozhodujeme díky našemu fyzickému fondu. Za béčko chodí hrát spousta mladých kluků z áčka, aby jen neseděla. Je to ideální soutěž na to, abychom se rozehráli.

V extraligovém kádru jste už několik let, ale až letos jste se začal střelecky prosazovat. Proč to nešlo dříve?
Je to všechno o sebevědomí. Letos jsme výborně vstoupili do sezony. Začali jsme vyhrávat, takže si všichni více věříme. A když mi to tam začalo padat, zvedl jsem si sebevědomí. Navíc vedle Vojty se hraje výborně. Poutá na sebe velkou pozornost obrany soupeře, takže potom máme my ostatní více prostoru. Nejenom já, ale taky Kichi, Roman Meca nebo Seboš Strack.

Sezonu jste začali výborně. V posledních dvou zápasech jste však vysoko prohráli. Necítili jste tak před dnešním duelem tlak, že už musíte zase vyhrát?
To bych ani neřekl. Prohráli jsme na Dukle, kde moc týmů vyhrávat nebude. Pro nás to byl den blbec. Petržela v brance Dukly nás smazal. Domácí utkání proti Zubří bylo z naší strany vlažné, ale i Valaši budou hrát o medaile. Rozhodně však na nás neležela žádná deka. Věděli jsme, že na Brno máme a taky jsme to dokázali.

Nyní máte sérií zápasů doma. Venku budete hrát až poslední utkání před Vánoci v Litovli. Je to výhoda nebo by bylo lepší, abyste hráli střídavě doma, venku, jak je to běžné?
Má to dvě stránky. Můžeme nyní získat hodně bodů a vytvořit si dobrou výchozí pozici do jara, ale na druhou stranu jsme pod tlakem, že body nesmíme ztrácet v domácím prostředí. Jediný cíl teď pro nás je získat všechny možné body před zimní přestávkou.

Před sezonou jste si stanovili za cíl dostat se do play off. Nepomýšlíte nyní výš, když jste sezonu tak dobře rozehráli?
Jdeme zápas od zápasu. Můžeme klopýtnout s Kopřivnicí nebo v Litovli a hned bude naše postavení v tabulce vypadat jinak. Samozřejmě, že je dobře, že se nám výsledkově daří a jsme nahoře. I soupeři z nás mají respekt. Náš cíl však zůstává stále stejný. Postoupit do play off. Sezonu sice máme dobře rozehranou, ale zatím ještě nejsme ve vyřazovací části. Až tam budeme, můžeme se bavit o dalších cílech.