Podnikání pro starší a pokročilé

SENIOŘI V BYZNYSU
Lidí, kteří aktivně podnikají i v důchodovém věku, začalo v poslední době rychle přibývat. Právě oni mnohdy zachraňují živnosti, které by jinak v Česku pozvolna mizely. Senioři kralují uměleckým řemeslům, daří se jim v tlumočnictví, v poradenství, mnoho jich najdete mezi zubaři. Kompenzují tak to, že mladých lidí přichází do některých profesí málo. Příběhy a elán podnikajících seniorů přitom mnohdy budí uctivý respekt. kupinka spokojených důchodců sedí kolem zahradního stolku. Poklidně hrají mariáš, usrkávají vychlazené pivo. Představa idylického podzimu života. Čeští senioři ji ovšem stále častěji vyměňují za dynamiku podnikání. Údaje Českého statistického úřadu ukazují jasný trend. Ještě v roce 2002 spadalo mezi zaměstnavatele a osoby pracující na vlastní účet jen 35 tisíc Čechů, kteří překročili věkovou hranici 60 let. Na konci loňského roku to už bylo víc než 51 tisíc osob. Do těchto údajů se samozřejmě promítá obecný fenomén, kterým je celkové stárnutí české populace. Rychlý nárůst počtu starších podnikatelů ale zároveň ukazuje, že senioři jsou stále aktivnější.
Důvody, proč podnikat i po šedesátce, jasně shrnuje třeba majitel pardubické ocelářské firmy Jindřich Svoboda. „Za prvé: I v tomto věku se potřebuje člověk nějak realizovat. Za druhé: Vlastní firma vám dá lepší ekonomické zázemí, než jakým je jen penze. Za třetí: Chci vytvořit něco, co zde po sobě mohu zanechat synovi,“ říká podnikatel. 

HLEDÁ SE TRUHLÁŘ
Růst počtu podnikavých seniorů je cennější tím spíš, že na druhém konci věkového spektra se začíná objevovat povážlivá trhlina. Mladých živnostníků totiž naopak rychle ubývá (na problém upozornil Profit 41/2006). Senioři tak mnohdy saturují obory, které by jinak trpěly nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. „Například jde o umělecké truhláře. Také o revizní techniky, kteří přesluhují. Patří sem i velký počet soukromých zubařů. Také jde o poradenství všeho druhu – tito lidé přeci jen stále mají mladé generaci co říci,“ uvádí Jan Procházka, analytik společnosti Cyrrus.
Velkou šancí pro starší živnostníky jsou také některé cizí jazyky patřící do oblasti bývalého východního bloku. Mladá generace se příliš neučí ruštinu nebo polštinu, přitom ale právě po znalcích těchto jazyků je velká poptávka. „Konkurence v polštině je prakticky nulová. Například na celý Liberecký kraj je jediná tlumočnice s kulatým razítkem,“ uvádí tlumočnice Halina Vybíralová z Jablonce nad Nisou.
Ruštinářů je sice víc, vzhledem ke gradujícímu obchodu s postsovětskými státy a přílivu turistů z těchto zemí jsou ale i tak nedostatkovým zbožím. „Všichni mí kolegové, kteří po revoluci ve čtyřiceti letech neodešli od ruštiny, mají dnes velmi dobré uplatnění. Jak v Rusku při obchodech, tak i v turistickém ruchu,“ uvádí pražská průvodkyně Jaroslava Fialová.

Z URANOVÝCH DOLŮ DO BYZNYSU
Jsou hned tři typy starších Čechů, kteří dobrovolně vyměnili klid zaslouženého odpočinku za podnikatelské stresy. První skupinou jsou nepochybně lidé, kteří chtěli po revoluci konečně na vlastní kůži okusit svobodné podnikání.
Mezi ty patří například autobusový dopravce František Hejnal, majitel společnosti Hejnal Turismo. „Za socialismu jsem 30 let pracoval v uranových dolech. Vzhledem k tomu jsem byl ve zvláštní důchodové třídě a do penze jsem mohl odejít už v padesáti. Ale moc důstojně by mě důchod neuživil. A navíc bych se asi nudil, protože jsem byl celý život zvyklý pracovat,“ vypráví Hejnal. „Jezdíval jsem závody sajdkár, takže jsem měl kontakty po celé Evropě. Jeden přítel z Belgie mi díky tomu po revoluci prodal výhodně tři autobusy na splátky. Banky mi také vyšly vstříc, takže jsem mohl zprovoznit první soukromou autobusovou linku do Košic,“ říká podnikatel. Dnes patří firma bývalého horníka mezi hlavní hráče na trhu. „Do jejího chodu je již zapojena celá rodina. Společnost chci předat svým dvěma dcerám,“ dodává František Hejnal.
Velký respekt budí aktivita podnikatele Adolfa Zemana. Ten se celý život zabýval pivovarnictvím. Nyní, přestože již překročil hranici 80 let, provozuje soukromý minipivovar v Medlešicích. Protože již velmi špatně slyší, na jednání ho musí doprovázet spolupracovnice. Přesto Adolf Zeman svou živnost dále rozvíjí a vaří dobré pivo.
To, že seniorům nechybí originální nápady, zase dokazuje 68letý František Jandejsek z Humpolce. Ten vynalezl metodu, při které se recykluje odpad vzniklý při výrobě dětských plen nebo zdravotnických roušek. Z těch se díky Jandejskovu vynálezu začalo minulý týden pod křídly mirotické firmy Asan vyrábět stelivo pro kočky a další domácí zvířata. Metoda je již patentována pro všechny státy Evropské unie.

OTEC TAKOVÉ PAPÍROVÁNÍ NEZAŽIL
Druhou skupinou starších lidí, kteří po roce 1989 vstoupili do podnikání, jsou restituenti. Společným jmenovatelem jim bývá pocit odpovědnosti vůči rodinné tradici. To je třeba případ podnikatele Bořivoje Kasala, který dostal v devadesátých letech zpátky pilu, kterou zušlechtil před příchodem komunismu jeho otec. Bořivoj Kasal nyní podnik dále zvelebuje a zvedl jeho cenu do stamilionových výšin. O tom, že by společnost zpeněžil, ale nechce ani slyšet. „Práce mě baví a budu ji vykonávat, dokud mi to zdraví dovolí. A pak snad nastoupí na mé místo vnuk,“ říká Kasal.
Obdivuhodnou vytrvalost vykazuje osmdesátiletý provozovatel pražské restaurace Vltava Jan Soukup. Také on zdědil v restituci podnik, který založil před rokem 1948 jeho otec. Soukup se snaží rodinnou tradici stůj co stůj udržet při životě, přestože ho prý současná doba drtí.
„Za časů mého otce, to bývalo jiné podnikání! Dnes musíte pořád bojovat s nečistou konkurencí a neuvěřitelnou byrokracií. Zažádal jsem kupříkladu o výstavbu protipovodňové bariéry. Moje restaurace je totiž kulturní památkou, která stojí na břehu Vltavy. Stát má pomáhat s její ochranou. Musel jsem ale obejít snad deset úřadů. A na každém si vyžadují pořád nové a nové dokumenty. Narazit na ochotného úředníka, to je dar,“ tvrdí Soukup. I on hodlá jednou předat rodinnou štafetu dál svým potomkům. „Práci máme v současnosti rozdělenu tak, že mí dva synové vedou provoz restaurace a já obíhám úředníky. Jinak bychom to při současném papírování nestíhali,“ říká.

DÁM PRÁCI SÁM SOBĚ
Mezi staršími podnikateli najdete i takové, kteří si řekli: V mém věku už mě nikdo nezaměstná? Tak se zaměstnám sám. „Byla to jediná šance, nikde by mě už nevzali. A chodit na úřad práce pro peníze? To není pro mě,“ vypráví Jindřich Svoboda. Ten pracoval dlouhá léta na nejrůznějších pozicích v pardubických Továrnách mlýnských strojů. Firma ale v roce 2000 zkrachovala. Tehdy 56letý Svoboda byl rázem bez práce. Rozhodl se ale, že celou situaci otočí ve svůj prospěch. Založil si vlastní ocelářskou firmu.
„Jen jsem pokračoval v tom, co jsem dělal celý život,“ konstatuje. Musel ovšem notně zariskovat, do rozjezdu podniku vložil veškeré rodinné úspory. Tah ale vyšel. Dnes dosahuje jeho firma stomilionvého ročního obratu a v roce 2006 se umístila v Pardubickém kraji na prvním místě prestižního žebříčku Štiky českého byznysu. „Nejsem už zaměstnancem firmy, pobírám jen podíl na zisku, pokud nějaký vytvoříme. Výkonné vedení firmy chci postupně předávat synovi,“ říká podnikatel.

PŘÍLIŠ KRÁTKÝ KAPITALISMUS
Jádro narůstající skupiny podnikatelů-seniorů každopádně tvoří lidé, kteří do důchodového věku prostě mimoděk doputovali, zatímco opatrovali svou firmu. A nyní se jim své dítě opouštět nechce. „V Česku přesluhuje generace, která si nestihla projít klasickým podnikatelským kolečkem, jenž by končilo šéfováním správní rady a vybíráním dividend a tantiém. Tito lidé mají firmy teprve 10 až 15 let, a to někdy nemusí pro pozici ve správní radě stačit,“ připomíná analytik Jan Procházka.
„Dnešní doba už manažery neukazuje jako strhané jedince, kteří pracují 15 hodin denně. Takže se v těchto místech udrží také 70letý odborník, který vyznává zdravý životní styl,“ pokračuje Procházka. Podle něj i v Česku pomalu začíná fungovat model, který je obvyklý v zahraničí. Tam řídí strategii podniků díky svým letitým zkušenostem právě zralá podnikatelská elita. Mladší lidem pak deleguje spíš výkonné pravomoci ve firmě.

Odbory ctí zkušené
Divoká éra mladých „rychlokvašek“ podle odborníků již v Česku skončila. „V devadesátých letech byl každý D 25letý středoškolák prezidentem korporace opatřeným mercedesem. Ideální věk pro manažera sice nelze určit, člověk by ale měl mít jistou životní zkušenost a nadhled. Ten získává až kolem 30. roku života,“ míní analytik společnosti Cyrrus Jan Procházka. „Naopak senioři působí ve firmách jako guru, mají přirozenou autoritu. Dobře se osvědčují při jednání s odbory. Vykrývají nepřítomnost jiných věkových skupin, které jsou na studijních nebo pracovních stážích, dovolených nebo na mateřské,“ připomíná Iva Moravcová, odbornice na personalistiku ze společnosti IQI. „Nevýhodou seniorů může být naopak někdy neschopnost odpoutat se od minulosti. Tu verbalizují větami typu »jó to za nás«. Tím si nevědomky vytvářejí odpůrce,“ podotýká Moravcová.

zdroj: Podnikatelský týdeník Profit