Proč se vyplácí nepřehlížet první náznaky problémového chování u dětí?

Proč se vyplácí nepřehlížet první náznaky problémového chování u dětí?
S prvními konkrétně pojmenovanými výchovnými problémy se u dětí setkáváme zpravidla s přechodem z prvního na druhý stupeň ZŠ.  Škola obvykle také bývá prvním oznamovatelem nekázně i celkově nepříznivého stavu. Jedná se především o začínající záškoláctví, nerespektování pokynů pedagoga, vyrušování během vyučování. Mohou se objevit rovněž první příznaky šikany. Tyto problémy často vyvolají potřebu konání výchovných komisí, na kterých se v přítomnosti zákonných zástupců, výchovného poradce, třídního učitele, dítěte, a někdy i pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, společně hledají opatření vedoucí k nápravě chování dítěte.
V domácím prostředí je výchovná neposlušnost mnohdy rodiči zlehčována či zcela přehlížena. Patří k ní např. pozdní příchody domů, odmlouvání, dětské lži, neplnění si domácích povinností – pakliže jsou stanoveny, krádeže drobných finančních obnosů… Setkáváme se často s tím, že rodiče tyto projevy svalují na živou povahu dítěte, nástup puberty, eventuálně dnes tolik frekventovaný syndrom ADHD. Ve své výchovné bezradnosti reagují nevhodně zvolenými výchovnými postupy (křik, fyzické trestání), nebo naopak si takového chování nevšímají a neřeší ho.
Chování dětí se pak vymkne jejich kontrole natolik, že rodiče zůstanou bezmocní.  Neuspokojivou situaci mnohdy diskutují pouze s přáteli, jejichž dobře míněné rady se často míjejí účinkem. V těchto případech je to spíše OSPOD, kdo rodinu kontaktuje jako první, avšak výchovná situace v takových případech již bývá většinou závažná. Důvodem bývá páchání trestné činnosti dítětem, vedení zahálčivého způsobu života – často  bez přípravy na budoucí profesi, závislost na návykových látkách… Osobnost dítěte však bývá již natolik narušena, že všechny pokusy o jeho nápravu, byť s týmem sebeerudovanějších odborníků, ztroskotávají. Rodiče jsou pak ze svého dítěte nešťastní, obvykle se vzájemně obviňují, který z nich za výchovné selhání může víc, někdy se rodina rozvrátí úplně. Na jejím konci zůstane mladý člověk, nepřipravený na výkon povolání, bez osobní disciplíny, zodpovědnosti a pracovních návyků. Jeho pozice na pracovním trhu je minimálně uplatnitelná, v osobním životě selhává v běžných situacích, nedokáže se od rodičů osamostatnit, najít si přiměřené bydlení a začíst vést vlastní, hodnotný život. Najdou se však i tací rodiče, kteří si při prvních signálech toho, že je něco v nepořádku, uvědomí riziko nečinnosti a sami vyhledají pomoc návštěvou některého z odborných pracovišť, nebo přímo našeho oddělení sociálního poradenství pro mládež.
Kurátor při prvním setkání s rodičem a dítětem zmapuje rozsah výchovných problémů, analyzuje jejich příčiny a společně s rodiči hledá opatření, která by mohla vést ke stabilizaci – v lepším případě ke zlepšení úrovně chování dítěte. Tato opatření tvoří dílčí cíle Individuálního plánu ochrany dítěte, který společně s rodiči a dítětem pravidelně vyhodnocuje. Situace si mnohdy vyžádá i zaangažování jiných pracovišť, které se výchovnými problémy dětí zabývají do hloubky, nejčastěji Střediska výchovné péče, Pedagogicko-psychologické poradny a jiné druhy psychologicko-sociální pomoci rodinám. 
Úspěch při sociální práci s rodinou je ovlivněn mnoha faktory, jeden ze zásadních je pak právě včasné vyhledání odborné pomoci. Výchovná úloha rodičů přitom stále zůstává stěžejní.
Pokud jste si uvědomili po přečtení tohoto článku, že u vašeho dítěte registrujete některé ze zmiňovaných projevů nevhodného chování, můžete se obrátit na oddělení sociálního poradenství pro mládež Magistrátu města Frýdku-Místku, na ulici Palackého 115, kde se vám rádi budou věnovat jeho pracovníci – kurátoři pro děti a mládež.

Kurátoři OSPM