Všem, kteří chtějí pomáhat

V tomto příspěvku se chci zmínit o rekvalifikačním kurzu „Pracovník pro osobní asistenci postižených jedinců“,tento kurz je akreditován MŠMT ČR. Probíhá ve „Speciální škole Naděje“, Škarabelova 562, F – M. V roce 1993 byl přijat „Národní plán opatření“, který ukládá našemu státu starat se o postižené občany, mírnit bariéry a překážky, pomáhat jim začlenit se do společnosti jako právoplatný občan. Někteří postižení občané potřebují dopomoc, protože jejich omezení je natolik rozsáhlé, že nejsou sami schopni se adoptovat. Tento kurz připravuje asistenty pro tyto občany, kteří jim pomáhají doma, ve škole i ve společnosti.
Absolventi kurzu mají výuku z pedagogiky, která je zaměřena na komunikaci, společenské vztahy a výchovu, z psychologie, kde se učí chápat lidi po psychické stránce, poznat jejich charakter a reakce. Speciální pedagogika je obeznamuje se všemi možnými vadami a poruchami, jak tělesnými, tak i sociálními, naučí asistenty práci s dětmi s mentální retardaci, DMO, LMD, epilepsii, autismem, zrakově i sluchově postiženými, děti úzkostnými i agresivními. V somatologii se učí o funkci mozku, vývoji tělesných orgánů, první pomoci a výživě. V rehabilitaci se naučí různé druhy terapií, cvičení a polohování.
U dětí je velmi důležitá ergoterapie, která děti rehabilituje pomocí práce a her. Děti si formou hry procvičují myšlení, motoriku, sebeobsluhu, navazování společenských kontaktů.Gerontologie se zabývá stářím a vším, co starý člověk potřebuje. Je třeba si uvědomit, že starý člověk patří do společnosti stejně jako malé dítě nebo mladí lidé. Největší prohřešek společnosti je odsunovat staré a nemocné lidi na okraj společnosti a ztrácet o ně zájem. Vždyť, kdyby nebylo jich, nebyli bychom ani my. A my také budeme jednou staří. Každý se může stát postiženým, pokud se mu stane těžký úraz a chtěl by, aby ho lidé brali za sobě rovného.
Sama jsem absolventkou tohoto kurzu a byl pro mě velkým přínosem. Díky kurzu jsem si i já změnila žebříček hodnot a některé své postoje k lidem. Naučila jsem se dívat na svět i z jiného pohledu, než jsem byla zvyklá. Někdy jsem se až styděla, jak si pořád na něco stěžuji a beru všechno jako samozřejmost – pohyb, zdravé děti, rodinu, přátelé. Víc věcí si teď vážím. Zdraví lidé by si měli vzít příklad z postižených, protože oni se umí radovat z každé maličkosti. Kurz mě naučil i lepším výchovným postupům, které mohu uplatnit při výchově svých tří dětí. Vím lépe, čeho si víc všímat a na co třeba nereagovat. Naučila jsem se lépe poznat dětskou dušičku, ale také metody jak ji správně usměrnit a být víc otevřenější k lidem. Vysoká škola, kterou jsem vystudovala po gymnáziu mě naučila být vědeckým pracovníkem. Kurz mě naučil „lidskosti“, probudil ve mě touhu pomáhat druhým, nemyslet jen na sebe.

ing. Olga Dobiášová, Frýdek – Místek