Město uctilo památku popravených

Opět po roce proběhl pietní akt u památníku v Lískovci, který připomíná hrůznou událost, jež se stala v pátek 3. září 1943 o půl čtvrté odpoledne. Nacisté tehdy provedli veřejnou popravu pěti mladých mužů, z nichž nejmladšímu bylo 22 a nejstaršímu 28 let. Vzpomínky se zúčastnila starostka Eva Richtrová, která promlouvala k hrstce občanů, již tvořili rodinní příslušníci a členové svazu bojovníků za svobodu. Ti si posteskli, že za pár let se na válečné události a s nimi spojené hrdinství definitivně zapomene. Pouze nejstarší generace totiž cítí potřebu každoročně si připomenout, že pamatujeme i jiné než mírové časy. Samotný památník v Lískovci navíc není příliš na očích, ani dostupný. Od vlakového nádraží v Lískovci je to k němu ještě pěkná procházka cestou-necestou. „Dříve, než byla poprava oběšením vykonána, po celém kraji byla zveřejněna německo-českými plakáty vyhláška, dle níž se z příkazu Karla Hermanna Franka odsuzují k trestu smrti slévač Josef Lichnovský, hutník Zdeněk Žáček, zemědělský dělník Jan Ermis, dělník Josef Drozd a krejčí Bohumil Janáček za to, že se údajně dopustili velezrádných činů a ohrožovali bezpečí veřejnosti, jakož i podporovali osoby velezrádně činné. Ve skutečnosti se brněnský kriminální rada Kozlovský nemohl smířit s neúspěchy svých akcí proti skupině Jiskra a skupině štramberských partyzánů. Čekal proto na vhodnou příležitost k pomstě. Ta se mu naskytla 1. září 1943, kdy skupina Bílá lvice provedla destrukci na železniční trati nedaleko nádraží v Lískovci. Po výbuchu Kozlovský požádal nadřízené o souhlas k provedení popravy pro výstrahu. A tak pět jmen, která neměla se sabotáží nic společného, dva dny poté zhaslo na místě, kde si každoročně položením květin připomínáme tragickou událost, kterou někteří z pamětníků prožili na vlastní kůži, třebaže byli ještě dětmi,“ připomněla historii starostka Eva Richtrová. Ta u památníku pozdravila všechny rodinné příslušníky obětí a pamětníky, kteří dosud mají před očima smutnou vzpomínku. Mohla přivítat i paní Annu Šauerovou, která k lískoveckému pomníčku poprvé po mnoha letech zavítala až z Prahy. Hrůznou událost tehdy sledovala svýma dětskýma očima. Jak sama říká, bohužel na ni nikdy nemůže zapomenout.