Paralympionici ukázali cenné kovy

Milana Kubalu a Radima Běleše, dva občany Frýdku-Místku, kteří se mohou pochlubit zlatem z olympiády, přijal dnes odpoledne místostarosta Petr Cvik spolu s dalšími zástupci radnice, aby jim poděkoval za výbornou reprezentaci města, poslechl si jejich jedinečné zážitky a navrhl možnosti další spolupráce a podpory z fondů města. „Já jsem si to pěkně užil, protože olympiáda, to je takový komunismus, kdy se postaví vesnice, kde čtyřiadvacet hodin denně žijete, stravujete se, máte k dispozici rehabilitace a další perfektní služby. Musím říct, že u nás se už vždycky moc problémů s organizací nevyskytuje, všechno už funguje, protože nám to vychytali olympionici před námi,“ začal se svěřovat se zážitky z aténských paralympijských her Radim Běleš, který z ní přivezl stříbro v hodu kuželkou, která v jeho kategorii postižení nahrazuje oštěp, a zlato z disku. Stejný kov ve shodné disciplíně přivezl také Milan Kubala, který už zažil svou třetí olympiádu a patří mezi nestory ve svém sportu. Ve svých osmapadesáti letech se pořád ještě dokáže dostat do potřebné formy a porážet o dvě generace mladší protivníky. Ale, jak říká – třikrát a dost. „Na Peking bych se určitě dal ještě výkonnostně zase dohromady, ale nepojedu tam jako šedesátiletý dědek, už se mi ani nechce. Taky nechci, aby se říkalo, co je to za sport, když tam uspěje takový dědek. Lidé nevidí, co za úsilí musí člověk vynaložit, aby se k výkonům v mém věku dopracoval,“ řekl Milan Kubala, který nemohl svůj cenný kov na rozdíl od kolegy ukázat, protože medaili věnoval jako motivaci svému synovi Přemyslovi Kubalovi, reprezentačnímu volejbalistovi, který by se rád na olympiádu také podíval v rámci soutěže plážových volejbalistů. Milan Kubala v Aténách hodil úctyhodných 35,25 metrů a v historických análech našel, že přesně stejným výkonem v roce 1896 vyhrál a základní olympijský rekord v hodu diskem stanovil vítěz mezi zdravými sportovci. „Je to obdivuhodné, co jste dokázali – získali jste pro Frýdek-Místek dvě zlata v jeden den. Z fondu reprezentace můžeme podpořit účast na některé vaší další vrcholné akci,“ slíbil místostarosta Petr Cvik, který se zajímal také o další zkušenosti tělesně postižených, zejména v oblasti bezbariérových přístupů. „Atény udělali zcela bezbariérové, takže dneska bych si tam jako vozíčkář kdekoliv troufl zaparkovat auto a pokračovat dál městskou dopravou, což u nás samozřejmě nelze. Já jsem ale optimista, vidím, jak se situace pro vozíčkáře ve všech směrech stále zlepšuje, dneska už opravdu třeba vážným úrazem život lidem nekončí, mají hodně možností, jak dál žít,“ řekl Radim Běleš, který se nepovažuje za příliš emotivního člověka, ale ze zlata prý opravdu šílel. Je pýchou města, že i naši obyvatelé přispěli k tomu, že Česká republika se mezi 140 jinými státy umístila v Aténách na velmi lichotivém jedenáctém místě a v atletice dokonce na sedmém.