Zástupci radnice uctili památku odporu nacistům

Starostka Eva Richtrová s místostarostou Ivanem Vrbou se zúčastnili tradičního pietního aktu u památníku odporu 3. praporu 8. pěšího pluku slezského, který se jako jediný v Československu postavil se zbraní v ruce na odpor německým okupantům. „Pravidelně v březnových dnech se scházíme, abychom společně zavzpomínali na události ze dne 14. března 1939. Přímých účastníků této události neustále ubývá, a proto je dobré alespoň touto formou tento historický okamžik připomínat,“ míní místostarosta Ivan Vrba. Město bylo ovšem nápomocno i při dalším počinu, který má odkaz někdejšího hrdinského činu udržovat při životě. Uzavřelo smlouvu s Vlasteneckým klubem, který památné místo osadil informační cedulí, která připomíná historické souvislosti události i její hlavní aktéry. Příběh, který je symbolem národního odporu, je zaznamenán také v kronice města. V ní se mimo jiné píše: „Když podplukovník Štěpina zjistil, že jinde ve městě se nebojuje, a když Němci použili obrněného vozu a protitankových děl, rozhodl se s nepřítelem vyjednávat. Seběhl tedy na dvůr a nařídil přítomnému tam poručíku Martínkovi, aby požádal Němce o klid. Poručík Martínek popadl tedy vojenskou košili, nastrčil ji na koště a plížil se podél zdi k průjezdu. Vystrčil tento prapor míru ze vrat a dvakrát jím zamával. Byl vyzván, aby vystoupil. Venku byl odzbrojen a zajat. Zajati byli i velící důstojník podplukovník Štěpina a kapitán Pavlík a všichni odvedeni do Německého domu. Tam byli soustředěni všichni důstojníci místecké posádky a sepsán s nimi protokol. K půlnoci byli propuštěni. Ostatní mužstvo Čajánkových kasáren bylo odvedeno Němci k nedalekému Štursovu pomníku padlých a tam lehce oděno stálo v plískanici asi dvě hodiny. Zatím nacisté drancovali kasárna.“ Kronika dále uvádí, že se asi nikdy nedovíme, kolik lidských obětí si boj vyžádal: „Jisté je, že byly. Na místě srážky objevil se okamžitě místní lékař Dr. Evžen Stolek, Němec. Koho ošetřoval, kolik bylo na místě mrtvých, musel zachovati v tajnosti, věděl-li něco vůbec. Není totiž myslitelné, že by nacisté neměli po ruce vlastní sanitní službu. Vypravuje se, že tam mrtvých Němců bylo 6, dle jiných 12 až 18, mimo raněné. Zastřelené naložili Němci hned na nákladní auto a odvezli směrem k Příboru. Ranění byli ve Frýdku svěřeni péči frýdeckých lékařů – Němců. Na druhý den bylo ve vší tichosti odvezeno na frýdecký hřbitov na nákladním autě několik rakví a jeden ordner měl ve Frýdku slavný pohřeb s vojenskými poctami a asi za dva dny pochovali ve Frýdku s plnou parádou jakéhosi vojáka. Z českých lidí, umístěných ve zmíněné továrně, nezahynul nikdo, jen dva muži byli lehce raněni.“ Na 8. pěší pluk se mělo zapomenout. Nestalo se tak. Pěší pluk 8. byl obnoven již krátce po ukončení 2. světové války. Na základě nařízení ze dne 24. 5. 1945 byl zařazen pod Vojenské okresní velitelství ve Frýdku. Dnem 13. 6. 1945 bylo Vojenské okresní velitelství přejmenováno na Pěší pluk 8., náležející do složení 8. divize. K 1. 10. 1947 byl reorganizován na Pěší prapor 8. a dne 3. 3. 1948 dostal historický název „Slezský“. Hrdinství místecké posádky připomíná v Místku památník, u kterého jsou každoročně kladeny kytice. „Události z března 1939 jsou navždy spojeny s naším městem a my, obyvatelé Frýdku-Místku, máme být právem na co hrdi,“ uzavřel místostarosta Ivan Vrba ve svém projevu u památníku.